Anotace: věnováno A. D., který pro mě nikdy nezemřel.
Toužím
po Tvých polibcích
-po neviditelném stínu
hladových rukou
Atlantidy
A ptám se
Co bude dál
s mou duší
Která povstala z pískoviště
v němž nedávno
tvořila bábovičky
aby opět našla klid
pro svou hlavu
Jak dlouho to ještě
bude trvat
To bezvědomí
Jak dlouho mi ještě budou
téct slzy
po tváři
když si jen vzpomenu
na Tvá ústa
ruce
na jednadvacátého srpna
a desátého šestý
a na zeď kostela
popsanou našimi jmény
Jak dlouho může
trvat bolest
a nebo láska
...a asi se neubráním, aby to šlo ruku v ruce...
25.10.2016 14:16:17 | Jasmin de Paris
dlouho...
25.10.2016 00:10:27 | enigman
i celý život Jasmínku, ale pak už ani neobtěžuje.. jen je
20.10.2016 06:09:26 | hanele m.
Hanele, tak tak... Děkuji Ti za komentář :-)
21.10.2016 19:16:39 | Jasmin de Paris