Už navždy

Toužím
po Tvých polibcích

-po neviditelném stínu

hladových rukou

Atlantidy 

 A ptám se

Co bude dál

s mou duší

Která povstala z pískoviště
v němž nedávno
tvořila bábovičky

aby opět našla klid
pro svou hlavu

Jak dlouho to ještě
bude trvat

To bezvědomí

Jak dlouho mi ještě budou
téct slzy 

po tváři

když si jen vzpomenu
na Tvá ústa
ruce

na jednadvacátého srpna
a desátého šestý

a na zeď kostela
popsanou našimi jmény

Jak dlouho může
trvat bolest

a nebo láska