Zítra

Ohlížíš se přes rameno

ve strachu,

že snad tvoje jméno

zmizí v prachu

dějin.

 

Jak by bylo krásné

žít navždy,

jak by bylo krásné,

kdyby se každé „kéž by“

stalo premisou

nového dne.

 

S jednou nohou v blátě

a druhou v louži

vzhlížíme k nebi,

nepřestávaje toužit

po lepším zítřku

a slunci ve vlasech.

 

Na zdech

našich duší

                       jsou vzkazy z dob minulých.

Aniž kdo z nás tuší,

dávají nám sílu vytrvat

                                              a žít.