Tátova

Anotace: tak tuhle jsem napsala skoro před dvěma lety, je myslím až nad slunce jasné... pro koho byla :-(

… jelikož uplynul rok od tátovy smrti, rozhodla sem se složit jemu na počest jednu smutnou básničku, takže tati pořád si v mém srdci, tak tam nahoře dávej pozor a teď chvíli poslouchej …

TÁTOVA

Už je to rok, co opustil si nás,
za prsty mi zalézá mráz,
je smutný jako skály sráz,
jako když ti někdo srazí vaz,
bohužel to má jeden malý kaz,
že stále vzpomínka rozplakává nás.
Je to hrozný, jak si život nemilostdně vybírá,
dveře života neúprosně zavírá.
Jeden den si tady, druhý už být nemusíš,
náhle nit se ti přeruší,
a pak už tě nic neruší.
Ale já nezapomenu, mám tě ve svém srdíčku,
milý tatíčku,
jen ještě stále slza rodí se mi na víčku.
Pokaždé v odrazu zrdcadla vidím taky tebe,
ty se na mě díváš z nebe,
jsem stejně jen malý kousek tebe.
Jen těžko skládám tuhle smutnou baladu,
co jen zhoršuje mi náladu.
Ale musí to jít prostě ven,
kéž by to byl jen zlý sen.
Já se zítra probudila a tys tu zase byl,
zase by sis klidně žil.
Ale nedá se nic vrátit, nic nejde zpět,
musím to zkrátka zvládnout, není mi již pět,
snad narozloučenou ještě pár vět.
Tak se tam nahoře měj hezky,
ale je to bez tebe pořád hodně těžký
a ještě hodně dlouho bude,
protože tvá přítomnost je tady cítit všude......

…. věnováno tobě tati .