Přátelství

S tebou přežívám muka ve školní lavici,

ty stojíš vždy po mé pravici.

Vedle tebe zářím jako hvězda jasná,

bez tebe připadám si jako na půl prázdná.

Spoli smějeme se někdy až příliš,

přede mnou se nahlas smát nestydíš.

Často jsi jediná, kdo me chování pochopí,

též jedna z mála, co smutek můj zahání.

Chtěla bych ti poděkovat za vše, co mi dáváš,

radost, důvěru,

kdyby jsi nebyla, v kom bych pak,

má milá Aďo, měla svou oporu?