Skřítci

Skřítků jsou fůry, rozmanitý druhy,
některý tlustý, jiný štíhlounký,
ani jeden z nich není jako druhý,
všichni ale rádi laskonky.

Laskonky a jiné laskominy,
nechávám pro ně, ať mají co jíst,
dříve než mně se začnou sbíhat sliny,
sbíhaj´ se skřítci ze všech možnejch míst.

Jeden z nich je asi trochu plašší,
přichází až, když den je na sklonku,
vždy si přijde pro svou laskonku,
takhle potmě je to pro něj snazší.

Další má taky jednu slabší stránku,
to je ten, co teď stojí u dveří,
klidně si zbaští devět indiánků,
i když už měl doma dobrou večeři.

A tak každý večer mám prostřeno pro skřítky,
skřítci neberou si servítky,
berou si rakvičky se šlehačkou,
vyčistit stůl to je pro ně hračkou
a to je konec téhle povídky...

"Tohle přece není povídka",
zazní tichá výtka od skřítka.
Druhý skřítek se přidá s kremrolí:
"Rýmy dávají se do básní..."
A když vidím, kolik každý sní,
přeju jim, ať je bříško nebolí...