Anotace: taková trošku zvrácenost z mého zvráceného světa (X.x)
Za svitu transparentních světel
klimbají v nočních košilkách
a v rukou svírají
zapálené neonové prskavky:
novoemoční děti – čekají na bratříčka
Z pokoje za zrcadly teče infůze
matka z tabletek, potrácí emoce:
projevy infekce strachu, paranoia
v očích jdoucí hloubš:
novodobý interMotel – kult zvrácených
Z pokoje ze sedmnáctého patra visí
novorozeně za pupeční šňůru
malý Kvelurant bez očí,
pláč a vesmír uzavřen v jeho křiku:
moje Jizva, jsem Šílený - Duševně chorý
Za svitu transparentních světel
novoemoční děti hýčkají
páchnoucího bratříčka
a bezdyšně pozorují nebe,
jak se ztrácí do tmy…
brrrrrrr, mám z toho husí kůži. Je to strašidelný, ale tak nějak úplně hrozně. úžasně napsaný, fakt smekám
21.03.2007 22:42:00 | GuliN
Zdáreček temná princezno,mám radost,že jsi zpátky.A stále ve svých krvavých závojích :)
16.03.2007 16:44:00 | older
.. nebe.. naše nebe, Baruško.. ... ... Víš.. ta básnička.. já ji někde četla, nemáš ji už někde danou? :)
Ale je tak.. nezapomenutelná.. víš.. ten poslední verš... je.. kouzelně smuténkový.. Opravdový.. a to se cení...
Mám Tě moc ráda
13.02.2007 19:58:00 | Zamilovaná do nezamilované doby