Možná začnu mít ráda jednu nemocnici
Možná začnu mít ráda jednu nemocnici
Bílý pokoj s velkými okny,
zbloudilé duše zavěšené v prostoru.
Tíha neživota zamyká mé rty.
A přesto cítím Hnědé oči,
svlékají mé srdce.
Tvůj svět mě polyká,
krok dopředu, dva zpátky.
Síla bezmocnosti,
černá Dáma co pije mé slzy.
...
Už jsem klidná.
Vzdálená jen na dotek
a tak daleko.
Pod bílou plentou dýchám Tvými rty
z úst do úst.
Pamatuješ?
"Dýchání je přece samozřejmost".
Dovolíš?
S láskou Tě teď na chvíli odpojím.
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
.... euthanázie lásky .... proč ne ..
vždyť i zabít lásku .... bychom měli umět .... milosrdně ...
-DCL- 1DCL samohonky jako anenstetikum ...... a do dna ... a radši dva ...
27.02.2007 19:29:00 | HarryHH
... šmarjá ... taky štír? ... heč, já jsem na Halloween! ... myslím, že na to hádání budeme cestou mít docela dost času ... :-) ... už mám mapu Broumovska ...
26.02.2007 13:32:00 | JardaCH
Zbloudilé duše?
Jdi ty... ani jedna z nich tam vidět nebyla... :o)
jen čistá láska... kolem lidí zlatě zhmotněná...
a síla... kterou moc bych všem ostatním přála...
je darem pro mne, že jsem tam pár vteřin stála...
15.02.2007 09:16:00 | Cecilka
S láskou tě na chvíli odpojím ---opět tvá jedinečná pointa
"do reality"... pár drobností před ní mi tam uniká, ale asi jsem nedával pozor
14.02.2007 22:04:00 | Edo Tralipo
Myslím že se ta doba návštěvy blíží. Vryl jsi se mi do srdce a ani o tom nevíš. Dobře mi tak. Tam kde něco končí něco nového začíná. A já ač smuten ti to strašně přeju. Váš malíček.
14.02.2007 01:51:00 | malíček
Rád se nechám odpojit, ale budu na tobě závislý. Budeš mým životem, už jsi. Nemůžu bez tebe žít můj živote. Přijeď a rozdýcháme to spolu. Miluju tě.
Ps: Máme žlutý pokoj...
13.02.2007 23:04:00 | Zázrak
