Touha

Jako vítr,jako břeh,
jako vánek na mých rtech,
jako přístav na moři,
jak řeka co hovoří.
Tiše šeptá, v noci pláče,
slyší štěbetat i ptáče.
Objímám tě jako řeka,
chtivě, poloslepá.
V náručích tě hýčkám,
hladím, jsem tvá paní,
splývám, tvořím jedno tělo,
co by zemi obletělo,
chtělo k hvězdám a pak zpět,
rychlý, rychlý je můj dech.