Zdi

zdi jsou naše životy
v disociativním proudu času,
plné prasklin, šrámů,
jak svět okolo nás se mění,

tu a tam šmouha jiné barvy,
kterou zanechal někdo jiný,
když jen mihl se kolem,

nedbale přemalovaná místa,
honosná slupka skrývající
naše pravé oprýskané já,

válečkové vzory,
hluboko vtisklé do nás,
jako lásky naše,

otvory po hřebících,
křivdy hluboké a zakořeněné,

však nakonec se zbortí,
pod náporem času neobstojí
a nezbude nic,
jen hromádka cihel a barevného prachu