Až roztaje
poslední vločka
na mé dlani
a Slunce mi ukáže směr
na sněhem zapadaném
rozcestí
s úsměvem ve tváři
k zemi se pokorně
skloním
a navždy
do ní pochovám
sebrané střípky
všech mých rozsypaných
bolestí
krásné
07.02.2017 19:47:35 | Dis-Con-Nect-Ted
ST. Protože je to krása :)
06.02.2017 15:58:55 | Ricarda Haner Lowery
..moc potěšilo, děkuji:-))
06.02.2017 23:03:40 | Nikita44
...taky si někdy v té kráse přírody přijdu jako malý mravenec, jsme tu jenom na návštěvě, krásná je...
06.02.2017 08:23:14 | Philogyny1
..ano Phil, jsme tu jenom na návštěvě a tak je nejlepší uklidit si své bolesti a trápení hluboko pod zem a žít a to co nelze uklidit, přijmout a brát to jako součást života..tahle návštěva se nadá zopakovat:-))
06.02.2017 08:30:43 | Nikita44
s pokorou...se sluncem...pochováš...navždy...ÚSMĚV.Z.
05.02.2017 22:34:22 | zdenka
děkuji Zdeni
06.02.2017 08:22:05 | Nikita44
Bolístky pochovej
literarni prizen
po zivote zizen
ty prosim zachovej
05.02.2017 18:53:10 | kudlankaW
Neboj Marty, přízeň zachovám:-))
06.02.2017 08:21:51 | Nikita44
už jsem tady se smetáčkem a lopatkou, s dovolením ať se nepořežeš
05.02.2017 18:06:05 | klaun
..jsi hodnej a vnímavej:-))
05.02.2017 18:28:53 | Nikita44