VÍTR

Anotace: Báseň věnovaná větru, mám ho moc rád!

VÍTR

Vítr Kráčí krajinou, vidět ho není
Jak mocná kavalerie, všechno plení
Hlas nemáš a přesto mluvíš
Když z krovu v povzdálí jen skučíš
Na poli do tváří nám fučíš, mocně duješ, hučíš
Lapit se tě snažím, pod silou tvou se já převážím
Vzdávám ten boj,kolem slunce rozvířil si z mraků chvoj
Neviditelná jest tvoje zbroj, jako včel či vos mocný roj
Nezastavíš nesečkáš na minutku
Za komín se schováš, za tu starou hospůdku
Nikdy spolu nepopijem
Střechy bereš, domy kácíš kyjem
Ano umíš být i krutý
Pročpak kvílíš s meluzínou, jsi snad smutný?
Se sestrou bouří spojenectví máš
Nad lidmi dole máš tu věčnou stráž
Tak pluj dál větříku Ty neposedný poutníku