Jedna vzpomínka střídá druhou
na láhve bez dna a strnulost tvých rukou
Prý jsme si souzeni
Však v kostele se minem
Až Bůh spojí, co já odmítám
po rozsudku: VINEN
Bojím se strachu. Jsem loutkou v jeho podání
S další flaškou bez minuty ticha zapomínám
a vyhýbám se pokání.