V tom domě se půlnoc půlila v kloubech
opuštěná a zoufale prahla po praskání ohně
sotva přišla hned zase odešla
oči se červenaly já vím
pláčem
je tak čistý jako vzduch po průtrži
mračen
a když se dá zas trochu dýchat
přesýpám tvé dlaně do svých
rozfoukané vzpomínky
se v tom co bylo dřív
už ztrácí...blednou
nemění barvu s dalším jarem
nemění intenzitu emocí
jen se vytrácí lístek po lístku
jako když mizí les
jako když mizím já
aleje zatím nikdo neobléká
Nádherné vyjádření:-)St.
16.03.2017 15:10:26 | Tvořilka Lenka
tuhle jsem uplet pár svetrů bukům...
14.03.2017 13:05:46 | enigman
tak to je skvělé..taky se pokusím:)
14.03.2017 21:32:40 | Avola