do světla

V tom domě se půlnoc půlila v kloubech

opuštěná a zoufale prahla po praskání ohně

sotva přišla hned zase odešla

oči se červenaly já vím

pláčem

je tak čistý jako vzduch po průtrži

mračen

a když se dá zas trochu dýchat

přesýpám tvé dlaně do svých

rozfoukané vzpomínky

se v tom co bylo dřív

už ztrácí...blednou

nemění barvu s dalším jarem

nemění intenzitu emocí

jen se vytrácí lístek po lístku

jako když mizí les

jako když mizím já

aleje zatím nikdo neobléká