v samotě dvou...

Je to složité

 

na tebe nemohu vzpomínat

přesto je někde ve mně ta skříňka

co občas jak hudba daruje pocity

něhy takové čisté

pohlazení

polibek na čelo

ale bez čela a bez dlaní

 

vlastní slova mě zrazují

podkopávají mi nohy

proto padám

a pak běžím dál

cestou z písku

klikatou

slyším jak křoupe

 

namáčím hlavu a vlasy sedám na parapet

jen tak tiše přijímám teplo

co trochu pálí do tváře

tu a tam mě štípne komár

to abych věděla že sny jsou za lháře

 

vždy to začíná tebou a končí mnou