Anotace: viděl jsem ji poprvé
přisedla si k mému stolu
a řekla:
,,nelekej se...,,
viděl jsem ji poprvé
a přesto působila dojmem
že ke mně odjakživa patří
její tvář jsem neznal
její oblíbenou barvu
bych však uhodl
a pak řekla:
,,já patřím tobě,,
vzpomněl jsem si
jak tančila v rytmu kastanět
když jsme oba jednohlasně zašeptali:
,,te amo, mi amor,,
došlo mi
co jsme si kdysi slíbili:
ten kdo zemře jako poslední
toho druhého určitě vyhledá...
22.05.2017 19:50:51 Helen Zaurak
Nádherné... a pro tahle slova si Tvou báseň, prosím, uschovám :
"ten kdo zemře jako poslední
toho druhého určitě vyhledá..."
Děkuji :-)
21.05.2017 07:04:14 VEDz RVAHEs
Také jsem býval živá mrtvola
Dokonce se mi to prokletí moc líbilo
Bacha. Je to návykové
19.05.2017 09:53:18 uživatel smazán
Jseš básníkem nejhlubšího nitra..
19.05.2017 07:09:39 Philogyny1
taky se mi párkrát stalo něco podobného, je to jako blesk z čistého nebe...
19.05.2017 06:40:01 hanele m.
něco podobného jsem zažila
při prvním setkání - a bylo to ve Španělsku - jsme se k sobě chovali, jako bychom se znali odjakživa, věděli jsme všechno, dokonce jsme v řeči používali obraty jako: však víš.. nebo vím, že ty.. jeho kamarádi, včetně mé kolegyně z práce, všichni Španělé - hleděli jak blázni: odkud se znáte?! neznali a nemohli - on tam byl poprvé na návštěvě, já Češka.. ale na žádný slib jsme si nevzpomněli :o)