Dešťová kapka

Myslím na jednu dešťovou kapku,
co spadla uprostřed léta,
ležela klidně v okapovém žlábku,
pak zmizela, byla po ní veta.

Jakou rychlostí vzduchem letěla,
než dopadla až k nám,
o tom tušení neměla,
přiznala se nám.

V odraze jejího vodnatého těla,
spatřil jsem všechno, co jsem chtěl,
kdo ví, co povědět nám chtěla,
co všechno já z ní vyčíst měl.

Myslím na ní kudy chodím,
na jaře v létě na podzim,
když vánicí, sněhem se brodím,
všude na ní narazím.

Je to moje bludička,
která mi v hlavě dřímá
je krásně vlhká celičká,
hladká, lesklá, přímá.

Když mám velké starosti,
myšlenky upnu k ní,
zavřu se do své místnosti,
moc krásně se mi spí.