Anotace: Někdy člověk neví jak dál...
Stojím dnes na křižovatce cest,
kterou mám se nechat vést?
Vlevo smrčí, vítr fičí,
vpravo kvítí, slunce svítí,
řeky tečou, slunce pálí,
stín jde ke mně znenadání.
Ptám se země, ptám se nebe,
jsme-li souzeni pro sebe?
Není odpovědi, jsou jen přání.
K rukou mým se laně sklání,
nevím nemám zdání kam se cesty
klikatí a pletou snad jsou za
mé skutky jen odvetou.
Ať je milo, lesní vílo, na tvé cestě ať je kvítí, i se STínem slunko svítí...
17.06.2017 16:45:45 | Kapka
tady je každá rada drahá, jak se říká, všechno se schovává za mřížemi srdce...
17.06.2017 16:42:37 | Philogyny1
laně se k rukám sklání...v usebrání...cítit jejich dech....a čísi ještě...tichý vzdech...ÚSMĚV.Z.
17.06.2017 15:04:56 | zdenka