Kostelní stěna

KOSTELNÍ STĚNA

Chodím okolo kostelních portálů, stojím a ptám se, nač vlastně čekám?

Lidi prochází okolo někam se ženou,

já stojím a promlouvám s kostelní stěnou..

Mlčky mi naslouchá však radu mi nedá

je to jen kostelní stěna pochmurně hnědá

Lidi se ztratily ulice dýchá prázdnem

Dál u stěny stojím a stávám se bláznem.

Ticho mě svazuje ke stěně se tisknu

V samotě ulice spolu s kostelem jihnu

Všude je ticho ani smítko lidu prachu čí špíny

Já vedle stěny usedám s pocitem vinny

Spolu s láskou a lidmi bylo by to jiný

Proč za vše co je okolí mě viní?

Jen kostelní stěna zůstává tu semnou ,

pár lidských postav na ní co mají tvář temnou.

Ulice tmavá jak černá hlína

V ní postava stojí než ostatní je jiná

Promlouvá ke mně mlčky naslouchám jejím slovům

Zvedám se ze země jdu pomalu domů.

Slyším její rady a říkám si, že nevím její jméno neviděla jsem její tvář ,

ona vypařila se jak pára nad hrncem a ty slova pro mě byla jako zář…