Kovová obloha II

Anotace: Když nad vámi visí mrak

Sbírka: Strojovky

Mračna?
Kovová mračna?
Šedá kovová mračna?
Těžká šedá kovová mračna,
říkáš?

Naivní, můj drahý...
Naivní, má drahá...

Ta jsou pro všechny,
na věky tady...

Na věky dokud
obíhá voda v přírodě
Na věky dokud
obíhá v žilách krev...

A nikdo jim nikdy
neujde.
I kdyby se všechna
rozestoupila.
I kdyby se všechna
vypršela.
I kdybyste z nich
všechny navzájem
vytáhli...
I kdyby...

Stejně pak
jednou, někdy
staneš sám
v širé krajině.

Na kraji lánů polí
Před lesy, co jsou za nimi
Vrostlými v matce zemi
Stejně tak jako ty.

V hlavě ti bude šumět
myšlenka tekoucích vod
V kůži tě až spálí
žár hvězdy mínící život

A ty budeš stát ohromen
tou vůní, tím pocitem
tou vlastní malostí
před otevřenou krajinou
před otevřeným nebem,
které prý nezná vyvolených,
přec trpělivě čeká.

A ptáci, co vzlétnou
ven z lesů
budou azuru nejblíž.

Ty tušíš
ni já tě nevznesu,
ač bylo to v mé
vůli.

Když zatáhne se obloha
je občas to tak brát
Ale když přijde jeden mrak
též nemá cenu nadávat.

Ten mrak je/není
jenom tvůj.
Ten mrak může přijít
odevšad
z čistého jasného nebe
A ty se budeš zabývat
snad tím, jak se týká
TEBE?

I když tak stojíš v krajině
a pozoruješ svět
zříš v dáli letět
stín po klasech
co halí každý květ.

Ty květy nejsou
tak naduté
jak mohl/a bys ty být
O mrak se chtějí podělit
a radost z něho mít.

A přece nejsou zlé...
Jak bys to mohl/a cítit...
To není škodolibost,
ani zlá vůle.

I když je jeden
a přímo nad tebou,
pro ně znamená život.
Je tím, kdo je ochrání
před žárem v pravé poledne
Je tím, kdo je zaleje
uprostřed horkého léta
Ale pro tebe je tím,
kdo je zahalí,
kdo tě smáčí,
kdo ti zahalí
tu úžasnou krajinu
do šedi a temnoty...
V níž si myslíš,
že žiješ...
Nebo se v ní občas
prostě ocitáš...


(Velké Hoštice, 16. 7. 2017)