Jaro

Až s ránem ustal její pláč,
to slunce slzy usušilo,
rozbřesk vítal kokrháč,
co v noci bylo- nepřežilo..

Se sněženkou roztál žal
a podběl hájem zavoněl,
necháš si, co život dal,
nežádáš, co dát zapomněl.