Chtěla bych

Chtěla bych ti napsat báseň
tak něžnou jako vánek

 

Kdykoliv mám
velký pocit radosti
a vzpomenu si
posílám ti taky kousek

 

Jestli jsem se někdy dotkla agapé
tak ty taky

 

a pak táhnu

 

Tak si to přece chtěl
A nebo ne?

 

(ach, zas je tam verš gramatický,
jako láska páska a
a zatím to zní jako parafráze
na básničku mého muže)

 

Jestli jsem se někdy dotkla agapé
tak ty taky

 

a pak táhnu

 

Ještě jsem nedošla zcela k smíření

 

Někdy mám pocit, že už jen pár
zrníček písku zášti
A bude zcela hotovo

 

A pak objevím další duny

 

Nevzdávám to
Jestli něco doopravdy
Hodně moc chci

 

Tak dojít až tam
Kde se stanu kouskem duhy

 

„Když nás potká nepříjemnost – někdy i veliká bolest až hrůza, vězme, že karmicky jsme mnohokrát – tisíckrát či milionkrát - byli zkoušeni právě z této učební látky: z odpuštění, ze smíření se, z přijetí absolutně všeho. A stejně tolikrát jsme dosud neuspěli - zase v nás zbylo byť jen malé zrníčko zášti, potřeby toho druhého soudit a předělávat. Nedošli jsme až k samé podstatě smíření se s druhými.

Nedošli jsme ke smíření se Sebou.“
Bohumila Truhlářová / Základní učebnice štěstí

A možná bych ještě chtěla
pár zázraků mezitím
(třeba dlouhověkost, zdraví, kondici,
svobodu i finanční a ještě dítě
a možná tyhle sny i s tebou sdílet)

 

Když to přijde – fajn
a když ne
tak se lpěním
na nich nezničím

 

Přijde něco lepší

 

Každá inkarnace má
potenciál ve všech lekcích uspět