Na tyhle noci se ráno zapomíná

Nemůžu si vzpomenout

jaký máš oči!

 

Jestli jsou modrý nebo tmavě šedý?

 

Díval ses na mě ze tmy.

 

A tu noc chyběly na nebi hvězdy.

Místo nich svítily

pouliční lampy.

 

Vzduch měl sílu ledu

a barvil kůži do modra.

 

Mě ale hřály tvoje ruce!

 

Mluvili jsme spolu o životě

o tom, co si kdo z nás přeje.

 

Mezi spěšnými doteky jsme si povídali.

Vlastně to bylo trochu k smíchu.

 

Na tyhle noci se ráno zapomíná!

 

A já tě i přesto mlčky prosila...

...ponech si mě ještě chvíli.