Co s tím?

Anotace: jak napravit chybu,která je už spáchána? Lidské uvědomění přichází až ve cvílích,kdy se zdá být pozdě.........!

Když uděláte chybu...musíte za ní zaplatit...Ale co když cítíte,že chyba...nebo úplatek za ní je tak velký,že zaplacení není možné. Nebo spíš...obětujete všechno...jako poslední úplatu...budete klečet,budete kostky slz i plakat...Ale ta žena prý rovnováha vám chce vzít všechno(chce vám vzít to nejdražší) ten důvod proč ste žily. Tak v tuhle chvíli jak já sem teď nenávidíte sami sebe pamatujete si přesný čas své chyby...stojíte si zatím,že chyba byla nedorozumění...ale zapomínáte na vyjádření druhé strany....když člověku selže ledvina....má druhou...sic těžko,ale dá se s tím ještě žít...ale když u lidí selže komunikace.........kde máte ten opěrný bod....to stéblo jehož je potřeba se chytit......? Nevím sám co tímto psaným prologem...promiňte spíše prozou zamýšlím....Prostě po té včerejší chybě vzpomínám...na společné chvíle...na blízkosti našich těl...na vzájemný smích....na úsměvy ve chvílích ve chvílích kdy nevím kdo sem,ale jediné podstatné pro mě je,že tě miluji....a nedokážu si představit....že ten kdo tě při západu slunce vede po nádherné písečné pláží,prázdné kromě dvou lidí nejsem já... Že ten kdo s tebou jde,když měsíc těm dvěma ozařuje cestu,a hvězdy jím hrají zvuk,který bych spojil s nebeskou lirou...že ten kdo jde vedle tebe vedle ženy,kterou každý muž který tě mohl poznat...při pohledu na mě by se mi vysmál...jak takovou chybu,pro ženu,pro ženu jako jsi ty jsem blázen já mohl udělat!!! A proto lásko se tu teď slovy snažím říct o tebe jestli sem přišel....? Tak sem tedy asi blb co nenávidí čím dál tím víc sám sebe....a abych řekl pravdu škemrám tu o odpuštění...v které ani nedoufám....NE teď lžu sám sobě doufám v jej proto tu teď přece píšu...ale začínám se bát,protože život mě učí jednu velkou kapitolu...s názvem krutost...kapitolu jež s kluka dělá muže...jsem já na to připravený...teď už vím,že každý se toho bojí...ale byls-li vybrán,osud s tebou počítá....a já teď bláhově řvu,že na to mám,protože bych řekl vše jen proto,aby se to co mě teď bolí,aby se ty naše vzpomínky zase staly skutečností...a proto závěrem prosím,klečím a už vlastně škemrám....vrať se mi zpátky....Tvůj Míťa