Zrozena z šepotů v záclonách,
které tu rozvěšel dávný prach
s grácií i tíhou světů.
Ustrojena na pietu
do kovových šatů,
které u potulných katů
zapalují svíce vášní,
Městem krade se jak prostopášní,
aby siluety nahých těl
dávala očím pouze na příděl,
ať neoslepnou chtěním.
Už jen chvíli … než rozedněním
rozpustí se na pot spících.