Návštěvnost
BALAST
BALAST
BALAST
co zdálo se být nepodstatné
trčí náhle z rány
s nedořezanou krví
na čem záleží
tak náhle
a na čem už ne
už vůbec ne
co zbyde ze života
když z něj opadá balast
co víc
než jen zrození a smrt
i kdyby jen maličko
co zdálo se být nepodstatné
náhle zaplňuje
rozšklebenou ránu
a bolí
spolu s ní
Praha, 7.10.2017
https://www.youtube.com/watch?v=xzfBcBfyI3Y
Komentáře (22)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskŽivot je občas jako batole, tak často padá na zadek a v plenách má přitom balast ;-)
07.10.2017 21:47:56 | básněnka
No to je ale krásný balast - Ivano, moc hezky jsi to nasvítila, děkuju ;-))
08.10.2017 00:11:00 | Amonasr
zrození a smrt ... a stále ta láska ... a nová otázka ... nebyla už vlastně včerejší ... má cenu se ještě ptát ... a je vůbec ještě koho ... a kdo se vlastně ptá ... a proč ... co lze si vzít ... a čeho ponechat ... prázdno ... ano, prázdno ... ne však prázdnota ... jedno ... nebo jednota ... úsměv.z.
07.10.2017 20:48:41 | zdenka
Některé otázky ani nemají odpovědi, dokonce je ani nepotřebují - jsou důležité už samy o sobě... Děkuji za krásnou reakci, Zdeno :-)
08.10.2017 00:09:50 | Amonasr
A pořád se ptáme, co je podstatné a co ne, a STejně děláme chyby :-(.
07.10.2017 14:10:06 | Fany
Hluboký nádech...,
vracím se zpět,
zpytuji svědomí,
pro odpověď.
Zasáhl's tepnu,
krvácí rána,
i když krev v ní
je "dořezána".
07.10.2017 13:29:14 | Dreamy
Úžasné verše, Dreamy, hodné antické tragédie... Slyším je znít přímo v dramaticky nasvícených kulisách... ;-) Díky :-))
08.10.2017 00:07:13 | Amonasr
Když opadá z života balast, jako kdyby už člověk neměl o čem přemýšlet, možná jsem jen zapomněl, jaké to vlastně je. :-)
07.10.2017 13:07:33 | Kubíno
Díky za vnímavou reakci, Kubíno :-)
08.10.2017 00:01:03 | Amonasr
...a hvězdy nad zataženým nebem svědit nepřestanou...:-D* ST*
07.10.2017 11:48:48 | Frr
:-D Ty se nezapřeš, Jiří... ;-))
07.10.2017 23:59:28 | Amonasr
Amonasr: Moc díky za tvé psaníčko, potěšilo. K tomu dialogu ty pěkně provokuješ svými citlivými verši (myšlenkami), mám je ráda, těším se na ně.
S kočkami (mám je) - životem - souhlas.
07.10.2017 11:24:37 | Kapka
Moc děkuju za další pěknou reakci - takové srozumění nemůže nepotěšit... :-)
07.10.2017 11:29:58 | Amonasr
Někdy bolí všechno, člověk si musí najít to své, z čeho má radost. A nedat se semlít.
07.10.2017 11:23:30 | Philogyny1
Je vidět, Phil, že dobře víš, o čem mluvíš - vlastně píšeš... ;-) I radost může někdy bolet - ale tak nějak hojivě... :-)
07.10.2017 11:32:34 | Amonasr
Mezi zrozením a smrtí
mnoho ran i pohlazení
hořkých, sladkých všehochutí
"balaST"není k zahození...
07.10.2017 10:55:51 | Kapka
Mám rád, Kapko, Tvé veršované reakce - nejenže v nich projevuješ úžasnou poetickou pohotovost, ale vždycky jimi vyhmátneš i cosi k dalšímu zamyšlení, co není vůbec od věci. Skutečný živý dialog... :-) Děkuju :-)
P.S. Teď mně napadla v souvislosti s Tvou reakcí taková asociace - všiml jsem si kdysi, že v kočičím krmivu je vždycky jen pár procent skutečných živin a zbytek jsou balastní látky. Zřejmě se kočka bez nich neobejde. Asi i lidský život je svým způsobem taková kočka, co by bez balastu nedokázala přežít... ;-)
07.10.2017 11:10:15 | Amonasr
Špatně jsem klikla, reakce výše :-)
07.10.2017 11:27:33 | Kapka