Pít čas

Napij se semnou, příteli z dávných časů,
i když právě naproti mně nestojíš, pij,
nech unášet větrem prameny svých vlasů,
veškerou hlínu ze zeminy z těla svého smyj.
Čas dá se pít, určitě vzpomínáš na mě,
lásku stále uchováváš v sobě,
ona cestuje po časech, nepatrně, tajemně,
neboť srdce mé stále tvoří části obě,
tebe, mě, nás,
za časů zlých a časů krás.