Vzpomínka na JH

Do bílého sněhu rozlil měsíc stíny
Ve smrcích vítr zahrál tu svou
Jen já a ty ….. a nikdo jiný
Když světla v údolí třásla se tmou

V takových chvílích jsem naději míval
Že správným směrem mě veze můj vlak
Že jsem čím jsem a budu čím jsem býval
Až do hloubky věčnosti upřu svůj zrak

V těch zvláštních časech mělas´ mě ráda
A já jen poctivý partie hrál
A bejvalo normální nekrejt si záda
A na svíčkách pomalejc parafín tál

V údolí světla a za okny hlasy
Budoucnost v slunci a daleko strach
To byly tenkrát normální časy
Ze kterejch zůstal jen u stěny hrách