Proč vlastně...

Mám moc ráda básně,
vím, že je nás takých víc,
proto bych vás nyní chtěla,
oslovit snad sto tisíc.

Z koníčku a vášně,
stalo se to drogou,
v tomhle tomto směru,
nejdu nejspíš s dobou.

Dnes již není moderní,
psát si doma básničky,
já to mám však nejraděj,
snad i víc, než písničky.

A tak skládám nyní,
s nadšením a láskou,
nabízím vám svoje rýmy,
možná je to velkou sázkou.

Kromě vlastních básniček,
ráda skládám na přání,
dělá mi to velkou radost,
splnit vaše zadání.

Ráda bych vám složila,
báseň přímo na míru,
potěšila vaše blízké,
nejen cárem papíru.

Potěšit tak někoho,
kdo má pro vás velkou cenu,
kamarádku, sestru, bratra,
dědu, mámu nebo dceru.

Báseň umí mnohé,
třeba chytit za srdce,
vykouzliti opět úsměv,
když čtu ji zase po roce.

Inspirací je mi mnohé,
člověk, dítě, zvíře,...
Všechno jde hned mnohem lépe,
když jednáš v dobré víře.

Snad potěší vás nabídka,
kterou já vám chci teď dát,
pro každého z vás,
cokoli já budu psát.