Sedrala jsem si bříška prstů
Abych už nikdy nemohla cítit
Tu zkurvenou hebkost Tvojí pleti
Jela jsem kolem toho pole
(Soběstačně sama)
A v hlavě mi pořád znělo že nevíš co tu roste
že nevíš
To pole bylo snad nekonečné
Zaťala jsem ruce v pěst
že nevíš co to je že nevíš co to je
Za bolest
Vše jsem prožil
Až na doraz
Než jsem odložil
spálil, svůj útrpný obraz
08.01.2018 20:14:55 | VEDz RVAHEs
tak snad už bříška prstů,růžoví ...
z bolesti se rodí síla,která pokud roztaje,zaplaví tě novým teplem...
03.01.2018 18:26:38 | Danger
zatím ne, ale ono se to poddá...děkuji za zastavení :) a milé přijetí :)
04.01.2018 19:00:38 | Krysařka
je to silné, hodně silné... a třeba někteří nestojí za to, víš...
01.01.2018 22:24:12 | Laika
Nestojí, ale kdysi stáli... Díky za komentář :)
01.01.2018 23:08:16 | Krysařka
Někteří opravdu neví...
Krásná báseň, pro mne jedna z nejhezčích.
01.01.2018 15:30:56 | Philogyny1
Děkuji ti, drahá Phil, taky pro mě hodně znamená..
01.01.2018 19:30:51 | Krysařka