Podvečer
Podvečer
Podivný podvečer
Od nikoho žádných nemám zpráv
Jen hejno černých vran
Rozlétá se krajinou
A starorůžová po nebi se rozlévá
Nikde žádných dětí
Nikde ani stín
Jen hukot valících se kol
A uschlý blín je po příkopách
Podivný podvečer
I Baudelaire šel už raději spát
Hledám v tom prázdnu
Jakýsi obraz dávný
Kdy pobíhal jsem kolem strouhy
Byl jsem bos a celý rozevlátý
Jak trhaly se první ledy...
A tys měla rudý nos....
Bylo to dávno
Jen maně vzpomínám
Jak jsi se smála,
Když skončil jsem v kaluži plné bláta...
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Ty krásné vzpomínky z mládí.Jak je dobré,že je máme. Alespoň potěší i k stáru.
23.02.2007 17:31:00 | s.e.n
Ten můj uklouzl tehdy na zamrzlé kaluži...vymkl si kotník a já utíkala dolů do městečka, aby autobus počkal a z hor ho odvezl do Prahy...ke zkoušce...nesměl zmeškat... no motovidlo byl...tak jsem si ho pak vzala... už to bude 27let :-) měla jsem červenej nos a smála jsem se, až když dopajdal a seděl v autobusu...smáli se asi všichni cestující...tomu jeho ,,klusu" :-)
Nechoď ještě spát...mám noční zase, Janíčku ;-)
A ty obrázky jsou krásný...jen nevím co je to za město...že by Město snů ;-)
20.02.2007 16:35:00 | no
