Tulačka noci
Tulačka noci
Dopadal na dlažbu
těžký krok za krokem.
Kostky byly všude,
já sklonila hlavu.
Abych neviděla.
Svezení po stěně,
otazníky zvenku.
A moc nekřičela.
Přání modré noci,
které tulačka sní
pro mě i pro sebe.
Žijeme a ona ví.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Žiješ. Víš.
... a to je dobře ;-))
(roboti mi prozrazují, že máš na modrých stránkách BYT) ;-D
04.03.2007 22:36:00 | Levandule
marlli:)..jsem ráda, že mě čteš:)..a neboj moc dobře si vzpomínám:)...jen opakování je matka moudrosti...a tak ses mi zopakovala a ja zas vzpomněla, že je tu v modrém světě někdo, kdo mi rozumí a kdo píše opravdu z duše...
marlli...přicházím s dohodou/příjemnou/
budem se navzájem číst,
do citů si lýzt,
pak do podušky snů vlýzt,
a pak modré z nebe snýst?...
/to modré z literu:)/...
snad:)
tvoje liz:)
22.02.2007 19:50:00 | Lizzzie
