Stojím na skále
pode mnou tažní ptáci
v maskáčích odstínů
šedivou louku
s mrazivou dekorací
darují podzimu
plstěné dredy
zavšivených myšlenek
vyčešu ven
po vlase sjede
paprsek poznání
vesmírem
do našich srdcí
promítne náladu
setkání
po vzácných kapkách
sytíš v bázni
mé vnímání
zrcadlo snové krajiny
oslní
odrazem do očí
co za ním...?
Tak tohle je moje kafe. ST
03.10.2021 23:35:02 | Vivien
Za ním je třeba carrollovský svět, ale pravdu možná radši nevidět.
23.01.2018 17:33:14 | Krysařka
no tyvo, kdo ví! a nevím, jestli bych ho zvládla vidět...
23.01.2018 22:01:14 | Laika
někdy je lepší snít, než vědět...
22.01.2018 18:32:20 | Philogyny1
je to tak, vědění a vidění je jen pro silné, hodně silné... :-)
22.01.2018 19:45:03 | Laika
ta bázeň je zřejmě již v člověku samém ... úsměv.z
22.01.2018 13:57:17 | zdenka
ano, akorát ji obrátit tím správným směrem, díky za návštěvu :-)
22.01.2018 19:46:37 | Laika
Podvědomá ...:)
22.01.2018 13:06:45 | Malá mořská víla
napůl ano napůl ne, záleží jak ostrý paprsek zrcadlo zrovna odráží a nakolik mě probere... dík za zastavení
22.01.2018 19:49:02 | Laika
Právě o tom čtu...ti co v nás dokáží roznítit emoce, jsou nám prý darem, dokážeme se díky nim lépe dekódovat :)
24.01.2018 09:38:24 | Malá mořská víla
To je pravda, jen procítěné chvíle dávají smysl. :-) Moje okoralé srdce se probudilo, když jsem se zamilovala a bylo celkem jedno, že neopětovaně. To cítění se pak rozšířilo i na vnímání dalšího života...
29.01.2018 20:04:40 | Laika