Affection

S každým nádechem jsem blíž konci
Mé výdechy stoupají ve spirálách k nebi a rozpouští se
Jen občas naráží na strop nad postelí
Když rozkošnicky vydechuju kouř v čistých hotelových peřinách
A i když se to nesmí
Připadám si blíž Bohu

Stehna černá od nových džínů
S červeným štítkem na zadní kapse
Tvoje ruka na zabarvených nohou
Mě nutí přihlouple se usmívat stisku
Zanechávajícímu modřiny
Protože nějak si mě označkovat musíš
A já jsem tvoje
Dokud mě nepustíš

Mám ráda ticho
Které protíná jen zvuk cigarety odlepující se od červeně zbarveného rtu
Namodralý kouř se laškovně proplétá mezi zuby
Až ho vypustíš z úst
A olízneš si bezděky koutek
Protože takhle chutná náklonnost
Mezi námi dvěma

Cizinci
Zdravící se plamenem
Blízko obličeje
Který může zažehnout slova
O všem a ničem
Protože tak to bývá
Při sdílení stejných zážitků
Co chutnají
Po přitažlivosti
Rtů
Které se něčeho důvěrně a samozřejmě dotýkají