Proklínám.
Každou chvíli strávenou sněním.
Ten sen je teď ničím.
V prach shořely naděje,zmizely stíny,
i za obzorek královský hrad.
Ze snů a nadějí
stanou se okovy,
když zjistíš ,že Ježíšek není.
že Karkulku sežrali,
že kocoura Toma okusují blechy,
že z Jarryho zloděj se stal.
Když přijdeš na to , že Pepek je steroidový král.
V takový moment dítě umírá
a já spolu s ním skomírám.
Není pak legrace,jen povinnost.
Vždyť dnes je smutku dost..až moc.
Když tohle ti dojde,
přestaneš proklínat chvíle.
Začneš proklínat sebe,
žes zahubil v sobě malé dítě.
jj já ti chci jen poradit a píšu taky jen tak pro radost nebo spíš se tím ventiluju,ale jinak taky díki za komentáře... začínal sem psát o rok později než je tobě pak přestal v druháku zas začal... tak nepřestávej ,měj se pěkně čau
07.03.2007 16:03:00 | Chonglee
često tak vidím že si pokročil od mého prvního komentu ta je dobrá lepší trošku bych ji dopiloval ale nápad super a má to myšlenku jen tak dál. měj se
04.03.2007 20:30:00 | Chonglee
pěkná básnička...jinak děkuju za hodnocení a koment :-)...jinak je ta básnička dost pravdivá,a to mě na ní hodně zaujalo :-)
24.02.2007 10:04:00 | Katka Z
Myslím, že si na to přišla. Ale myslím, že je v co věřit i nadále, i když to dá větší práci...
20.02.2007 21:06:00 | Gregy
dneska se doopravdy proklínám, že to malé dítě v sobě dusím...
padla do noty...a je pravdivá...takže líbí a moc:)
20.02.2007 20:45:00 | Lizzzie