Dočasný život

Anotace: Takhle občas uvažuje snad každý člověk, i kdyby to byla pouhá vteřinka...

Jen co se rozhlédneš po světě, úsměv ti zůstane na tváři,
Koukáš a čekáš, co se stane, v očích ti jiskřička zazáří.
Nad sebou modré mraky a kolem sebe kvítí máš,
Ptačí zpěv, slunce zář.
Teplo cítíš na těle,
Ale krev ti stéká po čele.

Rozhlédneš se kolem sebe a náhle vidíš temnotu,
Nikdy si nezažil takovou teplotu.
Krev ti vře, po tvářích slzy stékají.
Z veselého kabátu tě rychle svlékají.
Všude černá barva, k tomu na rukou krev,
Ani nedýcháš, cítíš jen svírání střev.

Chtěl bys v tu chvíli být jako pták,
A letět někam do oblak.
Místo toho depresi mám,
Tenhle stav už přeci dobře znám.
V ruce žiletku, v očích smrt,
Chci udělat ve svém životě poslední škrt.

Zemřít, vzlétnout, konečně volná být,
Na čas od všech problémů klid mít.
Můžu smrt okusit jedním říznutím,
Však tohleto by nebyla důstojná smrt, umřít samochcípnutím.
Koho tu vlastně ještě mám??
Komu svojí důvěru dám??

Nikomu, všichni mě zradili,
Nikdy mi nepomohli, neporadili.
Má vůbec smysl takhle žít??
To mám snad o smrti pořád snít??
Nemám to všechno ukončit??
Lepší, než se v slzách utopit.

Nebo zapít prášků pár,
Život není pro mě dobrý dar.
Kolem sebe se rozhlédnu,
Na žiletku od krve pohlédnu.
Cítím úlevu, letím výš.
Jako k něčemu, po čem celý život sníš.

V krvi se máčí mé tělo,
Prý by to všechny zajímat mělo.
Místo toho sama ležím v louži,
Lidi se kolem mě plouží,
Ani nevědí, kdo sem byla.
Sem jenom ta holka, co se zabila.