O staré lokomotivě

Včera ráno, kdy slunce přibíralo na váze
spatřil jsem lokomotivu,jak stavěla na nádraží
jeden průvodčí, co dlouho jezdí po dráze
denně v rukou třímá velikou kabelu v podpaží

Tím vlakem jezdím dlouhá léta za prací
zvuk pískajících kol, které duní světem
slyší samotné slunce, jenž se zády obrací
však vrátí se vždy s horkým létem

Stará lokomotiva odpočívá dlouho ve stanici
slyším jak její motor těžce dýchá
jezdit musí denně v dešti a vánici
na dráze nesmí být ani chvilku ticha

Průvodčí dal vlaku povel, když rázně zapískal
tak vyrazila lokomotiva na svou cestu dalekou
ocelová kola,jak když kočí bičem zapráskal
pojedou po vysokém mostu nad studenou řekou