Stanu se t/d/lením
pod jehličím
do přítmí vkořeněná
ze samotného dechu
vzklíčím
zabukuji místo
v hladkém stříbří
pak zachvěji se
listem z bučin
co zemi s nebem smíří
tam už nic neskryji
nic nezamlčím
zahlédnu hloubku
hvězdných končin
vlnící se čisto.
Ano ten tvůj odkaz do tvůrčí minulosti na tvoji poezii je trefný.
Stříbří kory buku a hladkost jeho těla. Náklonost k těmto stromům sdílím. Jsou to takové "severské baobaby" ktere si kolem sebe vymiňují odstup. Strom tvrdý, ale křehkým dřevem, stejně jako vytoužené přiblížení se povahy k lidskému ideálu. Vlastně neměl bych se plést do věnování básně Zdence. Ale nedá mi to! Zdá se, že jste ze "stejné školy" hodnot a pohledů na svět. Jste zamyšlením o hodnotách bytí a silné v inspirativní touze po čistotě.
Rád jsem se u tebe rozhlédl.*
16.11.2025 00:23:38 | šerý
...co nebi s nebem smíří...
Já nemám co říct. A to je co říct.
Děkuju
11.09.2018 09:29:17 | Tlachapoud
zachvěji se listem z bučịn ... stanu se vším a ničím ... vánkem co do vlasů ti zašeptá .... že v lásce moc je odvěká ... v té co na nic a od nikoho nečeká .... úsměv pro Tebe ... mockrát Ti děkuji,Jituško.Také mám jednu pro Tebe.Škoda že jsi nemohla na čtení, četla jsem ji tam s věnováním pro Tebe.Třeba k setkání ještě někdy dojde ... úsměv ... Z
11.02.2018 14:42:17 | zdenka