Smrt romantika

Vzala jsem své srdce do dlaní a položila mu ho k nohám.
On obul kanady a zvysoka dupnul.
Srdce se roztříštilo na tisíce drobných snů.
On však nepřestal.
Šlapal a dupal i po mých snech.
Stávaly se z nich drobnější a titěrnější střípky.
Až nakonec zbyla jen neslepitelná drť.
Vykrvácela jsem mu ze svých nadějí pod okovanými botami.
Jak nepoetické.
Ale takhle umírají romantici…
… a stávají se cyniky.