Anotace: ...
Myslel jsem, že svítá
když mě probudila záře
stoupající z rozblácené země
Té noci hořelo bláto
a tma stékala z nebe
do panoptik zrůd
Kulhající zvíře a průzor mezi jeho rohy
-orámovaný obzor
Sklenice se rozbila o betonovou dlažbu
Přijde den, kdy se půjde do války
v níž se budou lesknout štíty ze skla
Modrá smíchaná s černou
a zakrvácená korouhev
Nikdo se nikdy nevrátí domů
Pirátský poklad
zvlhlá cigareta
a Orwellův román
spočívají na tom samém zemském povrchu
Kdosi ti položí ruku na rameno
(je vlhká a studená)
v tu chvíli tebou proletí ozvěna neurčité bolesti
na kterou se umírá
"KREV," zakřičí ten cizí hlas ve tvé hlavě
a ty ji uvidíš
jak ti teče po rukou
- rudá smíchaná s černou
Už nikdy se nevrátíme domů
Snad jsou krajky na rakvích ze stejné látky
jako svatební šaty
co myslíš?
Že mezi žitím a nežitím neexistuje žádná pomyslná mez
nebo čára
jako se s prohlubující nocí ztrácí modř oceánu a oblohy
- pojí se v nekonečnou černou plochu
- černá smíchaná s černou
Je to krev rozdrásaných obrazů na zdech
Tvůj styl psaní básní se mi moc líbí. Pokud se člověk zamyslí nad jednotlivými verši, je v nich plno myšlenek...**ST**
18.03.2018 08:54:11 | Anděl
rozdrásala jsi mě ale přes hrůzu kterou cítím kloním se kráse ST :-))
18.03.2018 05:45:18 | Iva Husárková