Píšu o tom jak mi je zle
sněženky zas svou něhou
zdobí závěje
a já se třesu i když
snad se nic neděje
do rukou tisknu chlad
a ten se nerozpouští
a neodtéká s jarem
člověk musí být sám
aby si uvědomil že ostatní jsou kolem
ticho se rozsypalo po vločkách
ze střepů skládám půllitr
punčochy trhám po očkách
a sen nadlehčil vítr
co míří k severu
Píšu o tom jak je mi zle
o tom jak čekám a nikdy se nedočkám
všechno si zakážu všechno si seberu
po kapkách snáší se naděje
až do dna půllitru
je to jen pivo
na hlavě pěna místo čepice
na srdci díra
a zítra bude ta sklenice
plná vína
ať na dně sklenice potkáš naději
víra ať se s Tebou každý den podělí
že každé ráno může lepší být
že i Ty v něm spatříš svit...
a teď piš, jak chutná zemská tíž
to téma znám
i když jiné si teď užívám...
21.03.2018 10:17:03 | JSJ