O západ si den rozbil čelo
ještě ráno krvácelo
Mezitím
můry sají hustou mízu
vítr chystá náplast z listí
místo jódu zapršelo
Potom
hubené prsty
probírají loukám srst
polím břitvou holí tváře
těžké zrní drtí kola
Nakonec
o stoly zvoní hrany džbánů
o zem paty, špičky, těla
Nejmladší z žen
ještě ráno krvácela
Má to neskutečnou sílu, báječný
Dík za komentá asi rok zpátky k druhému nicku:)
01.10.2008 21:26:00 | Pohjolanka
že ty to vždycky všechno smázneš:))a pak píšeš dál...jako by nic...vždyť nejde jen tak mazat, co kdyby jsi tady už zítra žádnou nedal a nezůstalo nic...nic, jen ticho a prázdno...
15.03.2007 23:39:00 | Sunny
jů...neztratilo v chaosu:)...zdá se mi, že máš při psaní přirozenou a lehkou ruku jako hodinář...líbilo a líbí se mi tvoje kladení slov...díky...a ze staré virtuální známosti děkuji 6x, sinore :)
24.02.2007 00:06:00 | šestka