neDospělost

Je to jako dnes
Na lampách se houpaly tenisky
a pod světlem my

pálili jsme staré sešity
ze střední

prý nám bude na nic
maturita
a moudrost
učitelů
kteří se
uměli
poslouchat
i poslepu

Můry slíbaly
ten noční prach

A my chtěli uniknout
Báli se dospělosti
samoty
i lásky
protože
znamenala
umění odpouštět

Je to jako dnes
Pálíme sešity z vysoké
Ještě jsme nedospěli
Bojíme se lásky
protože pak jsme
zodpovědní
za každého
koho si
k sobě
připoutáme
Jsme zodpovědní
za svou růži

Dokonce i po smrti

ale to nám
profesoři neřekli

Ani ti které jsme
se rozhodli
navždycky
milovat

Mrtví nelžou
Říkala.
Protože nemohou
milovat
Říkal a přitom citoval Hraběte.

Miluji tě
Říkala.
Já jsem uvnitř mrtev
Odpovídal.

Nejsi Bůh abys byl mrtev
Řekla naposled.

Nejsi Nietsche děvko
Vydechl a tu děvku scedil mezi zuby potichu
aby ho neslyšela

A předstíral dospělost
jako lampy
předstíraly
osvícení

jako ona aspoň sedmnáct
a slzu dojetí
místo smutku

Slyšela ho