Anotace: ...
Mám pocit že som
zastávkou na znamenie.
Iba sem tam ktosi pristaví,
vystúpi a dotkne sa
nohami zeme, mňa,
prázdnoty bytia.
Iba sem tam,
zastávku na znamenie
známym krokom.
Vyprevádzali.
Bujaro mávali hlasnými gestami.
Mávala som aj ja im.
Aby ma odtiaľto odniesli.
No oni,
iba potichu prešli okolo,
tváriac sa že nevidia.
Lebo zastávky na znamenie,
tie nechce nikto.
Lebo sú neisté,
lebo sú občasné,
lebo sú.
Tak prepáč,
nezastavujem máme spoždení.
Rozumím Ti, milá Sofie, píšeš o samotě; ach, jak já ji znám.... Ale věřím, že Tvůj pocit je jen dočasný a jednou se změní! Neboť vnímám v Tobě křehkou a zároveň pevný cit nabízející duši...
Hodně štěstí.
30.07.2018 18:55:16 | Helen Zaurak
Já to vidím jako truchlivý humor. Líbí se mi.
Jen nevím, jak se správně dává "znamení", coby nonverbální komunikace. Jestliže bych použil Římský pozdrav, budu za fašouna. Pakliže použiji pozdrav mariňáků, budu za gumu. Pak by byla na řadě ruka dole a palec nahoru, původní gesto hoboes. U nás bych byl za píchlou gumu u silnice, popřípadě ku..., opravuji kurtizánu.
Já vím, to zpoždění to nakonec řeší.
09.06.2018 14:11:17 | Lesan