Duše má pohřbená…
Duše má pohřbená…
Anotace: V duši jsem cítila úplnou hořkost, prázdnotu, stáří, bezmoc,... a napsala jsem tuto báseň... Duše má mi připadá zcela pohřbená...
V hořký popel proměněny útroby mé tlí,
ve schránce spanilého hedvábného těla.
Srdce rytmickými šumy stále zvučně zní,
hudbou, která putuje do ztracena.
Okamžik temnotou prostoupena hrá,
rudým vínem srdce bledé rty smáčí.
Na rtech spí otázka nikdy nepoznaná,
vlasy záře měsíce v zemi se stáčí.
Navždy mým ložem ebenová truhla smrti voní.
Prach s krví, nade mnou vzrůstá tráva nová,
pod čerstvou zelení pach živoucího strachu dýchá,
duše má pohřbená, v mrtvé schránce sní…
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk14.04.2007 13:55:00 uživatel smazán
Skláním se tiše před krásou Tvé básně a smutkem dotýkám se svatyně, v níž, smrtelně raněna, spočíváš...a světlem propůjčeným ze svých budoucích dnů zkouším odemknout Tvé ebenové lože.. Prosím, naznač, zda ještě dýcháš...zda věříš...zda Tvá duše nebloudí, navždy ztracena...
23.02.2007 08:49:00 Teri Jane
..no...podle slov to muselo být dost smutný...
...takové básně mám taky schované...
..moc hezky napsané...
