Anotace: ...no jo, je mu třináct...a ještě jsem mu okupovala jeho počítač...
Až jsem se lekla
cože se to na mě kouklo
z tvých hnědých očí
Svět se s tebou točí
svaly lícní sevřené
všechna tíha na bedrech
Vnoučku
kam ten spěch
usmání by ti slušelo
bylo by mi milo
Já vím
nerozumím tvému bolu
Vrátí se ten zvyk
sednout si mi na koleno
a přitulit
01.03.2007 21:03:00 j.c.
...chtěl jsem Tě políbit nebo pohladit,
nebo se alespoň na Tebe usmívat
nevím proč se mi to nedaří,
tak odcházím a provázím se jen
úsměvem "donkichota"...
J.C.s
25.02.2007 18:16:00 Mourek
Kingové, ale s taťkou a mamkou za zády.
To já bych se tulil hned, kdyby o to někdo stál :o).
23.02.2007 18:01:00 s.e.n
Hezky jsi to zpracovala.Bývá to s těmi vnuky i horší.Myslím,že těm svým udělám také záznam.
23.02.2007 17:02:00 Navire
...a za takových deset,dvacet let je to přejde a zas se přitulí...a rádi!:o)
Děkuji,žes ke mně nakoukla,potěšilo mě to.
23.02.2007 10:41:00 Ksíkos
jo jo, děti stárnou a jednou se k nám už nepřitulí - (a řeknou "co blbneš?) ;-)