Anděl

z výšky chrámového nebe
se snášel anděl
vzduch zvířený křídly
zašeptal pozdrav
srdci zvonu
zachvělo se …

kobaltově modré oči
hleděly smutně
rozpětí křídel
dodávalo pocit velikosti
bělostné
jako bílé šaty nevěsty
co si svléká
u svatebního lože

snesl se před oltář
ve sloupcích světla
působil nadpozemsky
nevnímal sebe
jen studenou dlažbu

stál odevzdaně
s hlavou sklopenou

na jeho rameno
slétla bílá holubice
složila křídla

usmál se
už nebyl
sám