Trampská

Vážím si deště a slunce a větru

a miluju svobodu, miluju smích.

Těším se na rána, co říkaj světu,

že možná zanikl na chvíli hřích.

Vážím si ohně a vážím si dřeva,

co z lesů hlubokých odnýst si smím,

s čundráky dělím se o skývu chleba,

na cesty vydám se hned, co ho sním.

Na cesty daleký, co z města vedou,

na cesty do luk a do pohoří,

kde kočky divoký o závod předou

a kde ti táborák nedohoří.

Vezmu si batoh a půjdu se toulat,

poznávat řeky i ptáků zpěv,

navečer pod stanem pak budu hloubat,

po kom jsem podědil tuláckou krev.