Něco jako nashledanou

Anotace: Sbohem, sladká Budapešti

V kávových sedlinách
Tvých dlaní proplouvají
parníky mých vzpomínek
které jsi ještě
svými rty
nestihla usrknout

a vtáhnout až do plic

jako dým

Plují a bagrují
mou mysl
co laškuje

s hvězdami

neznámou
řečí 

mezi nebem
a zemí

V metru už hlásí
další zastávku
tím technickým
hlasem
kterému se vždycky
tak směješ

Erzébét Körüt

A my se propadáme
molitanovými sedáky

kamsi do propasti
historie našich nocí
minulých a budoucích

do dlaní si kreslíme
srdce a do nich
počáteční písmena
našich jmen

a kolem nich
ty parníky

s turisty

kteří nám mávají


Něco jako nashledanou

plují a škytají

ve jménu

lásky