končící expirace bohulibého života
vykotlanými zuby vrásčitého stáří
hlodá masozeleninové přesolené kaše
sklízí kořeněnou úrodu mládí
provazovité údy ovlivněné Parkinsonem
vytváří na ploše jídelního stolu
expresionistickou abstrakci skvrn a fleků
výtvarné umění Jamese Pollocka
duhové odlesky nahosemenných zážitků
vsouvají rysy emocí do tváří
ve vlastní vizualizaci mladých zážitků
jsou sami sobě režisérem i produkčním
nájezd reality plnoautomatického nevědomí
nepodstupuje protřesení sítem rozdílů
co včera bylo a co včera bude
zítřek se rozhodl prostě nebýt
Jde jen o úhel pohledu. A pevnost skeletu.
Až do konce... v rozletu. :)
31.10.2018 09:23:08 | ARTeFakty X. Múzy