nezbláznit se

nesblížit se ale zůstat na dohled
těšit se na mraky ale bát se deště
vnímat vůni světlejších zítřků ale nedožít se jich
žít mezi tichými temnými domy a nevědět jaké to je být v jednom z nich
změnit se navenek a uvnitř pořád toužit po tom samém
blízko je daleko
v tomhle případě se nic nestane

v odlehlých krajinách bez kořenů kam směřují mé nohy
spočinu až se probudím a usoudím že už nechci nikdy víc spát
nohy mi tady do země nevrostou
zůstaly jen ty stejné pocity jako tehdy dávno

každý by měl někde patřit
mít kde složit hlavu a těšit se

musím se přikrýt peřinou z hvězd a zapomenout na to co jsem měl
díra do srdce kudy odtékaly všechny pocity

došel jsem do díry pod sluncem ve které sním o tom jaké to bylo kdysi
už nevěřím jenom si přehrávám scény a okamžiky
nasávám znovu jejich vůni a vnímám tu chuť
už mi není dvacet

musíš jít dál a já na tebe nikdy nezapomenu
v téhle tmavé zemi plné nehybných světel a tmavých domů plných nadějí představ a skutečností
a tam už právě nepatřím

byl to jen pocit
krátký záblesk něčeho co jsem tehdy měl
už je to pryč

dojdu do konce a až zemřu prostě už jenom nebudu
takové to tedy je



nestihl jsem se zbláznit a dírou v srdci už nemá co odcházet

chtěl jsem být jedním z těch v těch domech

něco mě pořád drží za nohu pod hladinou

dýchám
ale není to život




netěšit se na tebe
ale vědět že je to lež